Hodnocení jaro 2016
Po podzimní části jsem hodnocení sepisoval, tak se teď zaměřím pouze na jaro. Po první polovině sezony jsme skončili na druhém místě šest bodů za lídrem Chotěboří C a pouze o skóre jsme byli před Hněvkovicemi. Psal jsem po podzimu, že první místo bude asi daleko a že se budeme chtít soustředit na udržení druhého, protože už po podzimu to reálně vypadalo, že by to letos mohlo dopadnout tím směrem, že by mohli postoupit z trojky tentokrát dva týmy. Což se nakonec i potvrdilo a už tak zhruba v polovině jara se ta pravděpodobnost postupně zvyšovala.
My jsme letos v zimě už podruhé zvolili drsnou zimní přípravu v tělocvičně, která spočívá především v silových trénincích a je zaměřena na dynamiku. Tedy krátké sprinty, běhání do schodů a kruhové tréninky zaměřené především na to, abychom zesílili nohy. Já osobně si myslím, že ta zima je důvod toho, proč jsme poslední dvě sezony hráli vždy až do konce o postup. Ano, i tu jednu sezonu předtím jsme skončili druzí, ale tam to spíš bylo dílo náhody a bodů tolik nebylo jako v těch dalších dvou. Někdo říká, že jsou ty tréninky pro nás zbytečné, ale docela jsme se na ně scházeli ve velkém počtu a intenzita byla také vysoká. Dlouhé výběhy jsme prakticky neabsolvovali a nemyslím si, že by to pro tuto úroveň bylo nějak potřeba.
Poté, co jsme kvalitně potrénovali fyzičku, jsme odehráli i dobré přípravné zápasy. Na umělce jsme o jednu branku prohráli ve velmi nekompletním složení s Rozsochatcem a porazili jsme Počítky hrající žďárský okresní přebor. Pak jsme hráli ještě doma proti Polničce, která hraje žďárskou čtyřku a s tou jsme ale bohužel prohráli, což ale ničemu moc nevadilo.
Druhou půlku soutěže jsme pak zahájili celkem pohodovou výhrou v Leštině, po které ale následovala šňůra celých tří zápasů bez vítězství. Doma vysoká prohra s Dolním Městem, stejně tak potom porážka v Chotěboři a následně remíza doma s Hněvkovicemi. Po tomto zápase měli na nás Hněvkovice náskok už šesti bodů a ještě k tomu výrazně lepší skóre, neboť jsme si jej těmi dvěma vysokými prohrami hodně pokazili. Do konce ale zbývalo ještě dlouhých devět kol, takže já jsem věřil, že Hněvkovice těch kýžených sedm bodů ještě někde určitě ztratí. Nevěřil jsem ale tomu, že my bychom vše vyhráli. Nicméně z těch posledních devíti zápasů jsme vyhráli hned osmkrát díky těmto výsledkům: zasloužená výhra v Borové, pohodový zápas doma s Věžnicí, taktéž zasloužená výhra v Pohledě, hodně utrápené a šťastné vítězství 1:0 doma s Malčí, historicky první vítězství v České Bělé, remíza doma se Sobíňovem a potom už nedávno přidané zápasy – výhra v Lípě, a dvě domácí vítězství proti Šlapanovu a Nové Vsi. Jak jsem věřil, že Hněvkovice sedm bodů ztratí, tak nakonec ztratili z těch devíti zápasů devět bodů – remíza ve Věžnicích, remíza v Sobíňově, remíza v Leštině a prohra v Borové.
Za nejlepší zápasy sezony herně považuji zápas v Leštině, v Pohledě, doma s Věžnicí a doma se Šlapanovem. Naopak propadák bylo samozřejmě doma Dolní Město a ani proti Sobíňovu se nám vůbec nedařilo. Hněvkovice pak u nás byli lepším týmem, tam si myslím, že za remízu můžeme být rádi (my jsme naopak byli lepší na podzim u nich). Ještě proti Malči jsme podali mizerný výkon, ale jak jsem psal, to jsme naštěstí vyhráli.
Tyhle výsledky tedy zapříčinily to, že jsme na konci sezony skončili s krásnými 57 body na druhém místě. Nakonec pouze dva body za vítěznou Chotěboří C. Na jaře jsme udělali nejvíce bodů ze všech týmů – 29 bodů, o jeden více než na podzim, Hněvkovice udělali na podzim i na jaře shodně 28 a Chotěboř na jaře „pouze“ 25 oproti podzimním 34 bodům. Jako jediní z celé soutěže jsme také udělali více bodů venku než doma – ve venkovních zápasech 30, v domácích 27. Například Hněvkovice z venku za celou sezonu přivezli 19 bodů. A to si myslím, že byl ten rozdíl. I když se jim podařilo doma vyhrát všechny zápasy kromě jednoho – remíza s námi, tak na těch vekovních zápasech budou muset sbírat více bodů, jestli budou chtít letos znovu postoupit. My jsme venku prohráli pouze jednou a to v Chotěboři.
Proč se nám tak dařilo venku a už ne tolik doma, tak proto mám jednoduché vysvětlení. Jelikož jsme hráli už o postup, tak k nám vždy přijel soupeř s tím, že my jsme favorit a snažili se především bránit a hrát na brejky. Což je naopak způsob hry, který rádi praktikujeme my sami. A dobývat soupeře na našem malém hřišti, tak na to u nás nemáme typy hráčů, máme opravdu spíše brejkové mužstvo. Když tedy pak ale k někomu přijedeme, tak doma chce v té soutěži vyhrávat úplně každý, takže to potom bývá otevřená partie. A tam už můžeme prodat naplno svoje kvality – pevnou obranu a ryhlé protiútoky.
Očekávám, že v okresním přeboru se nám bude celkově hrát líp, protože i k nám si týmy budou jezdit pro body. A co očekávám od příští sezony v okresním přeboru, kam jsme se vrátili po dlouhých sedmi letech? Myslím si, že budeme snad hrát v klidném středu tabulky, protože okresní přebor šel úrovní relativně dolů oproti té době když jsme tam byli naposledy. Cíle musí být vždycky vysoké, aby bylo za čím se hnát a tak vyhlašuji cíl umístit se do pátého místa. Na kolik je to reálné nám ukáže až sezona.
Do nové sezony nás vlastně nikdo neopustil, naopak se po půlroční pauze opět vrací Martin Sobotka a na rok jsme sehnali z Pohledu útočníka Luboše Vence, který ale určitě první dvě nebo tři kola nebude moci nastoupit z důvodu sádry na ruce. Na pozici stopera máme pak posilu z Dlouhé Vsi Vladimíra Krečmana, který se jeví velmi dobře na této pozici. Míra Dubský je momentálně zraněný a je ve hvězdách, jestli na podzim nastoupí či třeba za B tým a nebo jestli už to pro něj znamená konec kariéry. Na to zatím ještě nedokážeme odpovědět. Pouze z B týmu odešel golman Pepa Zvolánek a vrátil se z Vepřové Jiří Voda.
Věřím, že nadcházející sezona bude úspěšná, že se nám bude dařit sportovně, lidi na nás rádi přijdou a také, že budu stíhat zavčas psát reporty.
Bimbo