Keřkov - Hněvkovice 5:2 (2:1)
Do tohoto zápasu jsme nastoupili již se dvěmi posilami, které ještě v Tisu nebyli - golman Matějka, záložník Půža. Naopak pro zranění chyběl nestárnoucí stoper Dubský.
Hrálo se zhruba takové utkání, co jsme asi čekali. Hněvkovice nemají vůbec špatný kádr, hrají hodně běhavý fotbal a soupeři většinou nedají nic zadarmo. Řekl bych, že je to až skoro rodinný tým - protože pokud si přečtete zápis, tak je to 4x Rajdl, 2x Geher, 2x Chyba a 2x Šťastný. Pouze tři hráči byli v sestavě bez jmenovce. Navíc mají ve svém útoku Jiřího Šťastného, jenž je svou kvalitou na třetí třídu vysoce nadstandardní hráč.
Hned na začátku se nám ale podařilo využít nedůraz hostující obrany, kdy se balon odrazil ke Kuncovi, který pak sprintem využil díru mezi obránci a dostal se až před golmana, kterého ležícího přeloboval do branky. Druhá trefa na sebe nenechala dlouho čekat, ale také byla spíše z kategorie náhodných - z přímého kopu zhruba z 25 metrů jsem si postavil balon, zavřel oči a práskl do něj - zapadl přesně do šibenice branky u hospody. Hněvkovice do poločasu snížili, když po skvělé přihrávce právě Šťastného za bránícího Dobrovolného druhý útočník zamotal našemu vracejícímu se bekovi hlavu tak, že jej ve vápně zfauloval. Penaltu hosté proměnili bezpečně k tyči. Mohlo být ještě hůře, ale sudí přehlédl (a ani to ze svého postavení vidět nemohl) ruku Pavlíka, jehož trefil balon když ležel při obranném zákroku na zemi.
Přestože oba týmy ještě nějaké šance v první půli měli, za nás hlavně dvakrát Vojta Jeřábek a jednou měl pěknou příležitost Kuba svoboda, tak do kabin se šlo za stavu 2:1 pro domácí.
Hned zkraje druhé půle využil zmatků v obraně Hněvkovic Čejka a zvýšil na dvoubrankový rozdíl, zhruba v 60. minutě pak hlavou po rohu vsítil zcela nekrytý Jeřábek. Od té chvíle bylo o výsledku téměř rozhodnuto, protože jsme velmi dobře a důsledně bránili a hosty do výraznějších příležitostí nepouštěli. Velkou šanci ještě neproměnil Martin Pavlík, sudí nám také upřel jednu jasnou penaltu po zákroku na stejného hráče.
Do konce zápasu pak ještě padli dvě branky po standardkách - hlavou se prosadil Půža a konečnou podobu výsledku dali hosté po chybě golmana Matějky, který si zařval o balon, ale byl od něj daleko.
Rodzíl ve skóre dle mého tolik neodpovídal dění na hřišti, avšak vyhráli jsme zaslouženě především díky tomu, že jsme hráli svoji hru, tedy důraznou a hlavně jistou v obraně. Zato Hněvkovice hráli velmi dobře dopředu, dokonce i pěkně kombinovali, ale jejich bránění bylo horší - nedůrazné, často i v malém počtu lidí. Dalším velkým rozdílem byly určitě výkony brankářů - zatímco takové dva tři naše góly se chytnout daly (ne však, že by byly vyloženě golmana), tak Matějka pochytal všechny pokusy a velmi nám pomohl také včasným vybíháním pro nebezpečné centry či brejky hostí.
Střela dne je dnes naprosto jasná - a sice moje branka na 2:0, která, jak jsem již zmínil, zapadla do pravé šibenice z pohledu střelce. Byl to přímák pro leváka a balon šel vedle zdi na stranu, kterou měla zeď pokrýt - golman toto podcenil, protože si do zdi postavil pouze dva hráče. To kam jsem svou střelou mířil, to pro tento report není podstatné :-P
Určit hráče zápasu dnes bylo opět velmi těžké, já však promíjím Matějkovi chybu při posledním gólu a vyhlašuji dnes jeho. Jak jsem již zmínil, tak obraně velmi pomohl a perfektně i vyřešil pár závarů, které Hněvkovice měli. Navíc si obranu celý zápas hlasitě dirigoval, až mi z toho zvonilo v uších.
Sestava: Matějka - Dobrovolný, Zvolánek, Pavlík P., Wasserbauer - Čejka, Pavlík M., Půža, Svoboda - Kunc A., Jeřábek (Šuška)
Kdybyste si chtěli přečíst report z pohledu Hněvkovic, tak si ho určitě dokážete najít. Příští týden zajíždíme do Věžnic na béčko, které bude po dvou nepodařených výsledcích chtít určitě zabrat. Momentálně se jedná o souboj prvního s posledním. Jenže koukat na tabulku po dvou kolech rozhodně není nic průkazného. Moementálně si však můžeme ten pohled na naše první místo užít, protože po příštím kole můžeme být klidně na sedmém místě...
Bimbo