Keřkov - Sobíňov 1:1 (1:0)
Omlouvám se, že jsem nenapsal reporty z posledních zápasů dříve. Vypadá to, že nejspíše s tím teď trošku budu mít problémy díky tomu, že jsem změnil zaměstnání a už to nebudu moct psát v práci. No uvidíme jak to bude vypadat od nové sezony. Jelikož to píšu už docela dlouho po zápase, tak detailů už moc neočekávejte, spíše obecně o zápase.
Sobíňov přijel na zápas ve značně oslabené sestavě, chybělo jim snad pět hráčů ze základu a to těch důležitých. Proto jsme si mysleli, že možná soupeře lehce přehrajeme a jelikož jsme měli před zápasem stejně bodů jako Hněvkovice, které v tomto kole hostili Chotěboř, tak jsem si já osobně myslel, že je to pro nás nejdůležitější zápas sezony, po kterém se dostaneme na druhé místo a už to budeme mít ve svých rukách. Realita však byla zcela jiná.
Do zápasu jsme nevstoupili úplně špatně, myslím si, že v první půli jsme byli o něco lepší. Ale nějaké výrazné šance nepřicházely. I když jak říkám, teď s odstupem času už těžko říct. Ale bylo to spíše od vápna k vápnu. I tak jsme se ale ujali velmi šťastně vedení, když Svoboda centroval z pravé strany, Čejka zakončoval hlavou a jeden z bránících hostů si míč nešťastně srazil do vlastní brány. Golman na tu drobnou změnu směru již nestačil zareagovat. Do kabin jsme tak šli spokojení s jednogólovým vedením, které jsme určitě museli brát všema deseti po té předvedené hře.
I ve druhém poločase jsme se snažili hrát aktivně, ale obrana Sobíňova byla velmi pozorná. Bylo vidět, že Sobíňov přijel s jasnou taktikou nějak extra hru neotevírat a spíše hrát na brejky a to se jim náramně dařilo. Zejména nám dělal ve středu hřiště problémy hostující kapitán Říčan, který spoustu balonů vybojoval a posílal je dopředu, především na rychlého Zrzavého. A z toho také pramenilo vyrovnání. Zrzavý dostal na hranici vápna balon, potáhl jej dovnitř území a když už byl v takovém postavení, že by těžko mohl nebezpečně zakončovat, tak jej Wasserbauer naprosto zbytečně sestřelil a kopala se tak zaslouženě penalta. Tu Říčan bezpečně proměnil střelou do protipohybu Uhlíře. Asi o patnáct minut později jsme pak přežili ještě jednu velikou šanci, kdy šel balon tuším opět po stejné ose a tentokrát Zrzavý střelou už v pokutovém území jen těsně minul naší branku. Obrat mohl být dokonán, naštěstí se tak nestalo. Třeba by těch 30 centimetrů stačilo na to, aby dnes slavili v Hněvkovicích…
My jsme ve druhém poločase do Sobíňova bušili, ale bohužel to nemělo téměř žádný efekt. Většina akcí končila buď ještě před zakončením a nebo jsme stříleli za vápnem. Za zmínku však stojí určitě šance Šrámka, ke kterému se dostal míč po nějakém závaru, už si to přesně nepamatuju, ale golman už předtím dělal jeden zákrok a tak se zvedal ze země a branka byla v podstatě volná. Bohužel ale levačkou z otočky bránu přestřelil. Potom ještě krásný pokus Svobody z přímého kopu asi z 25 metrů, který šel takřka do šibenice, ale dokázal jej vyhlavičkovat jeden z obránců, který si stoupl k tyči za zeď pomoct svému golmanovi, což také splnil.
V tomto utkání ta remíza byla zasloužená, my jsme toho předvedli moc málo na to, abychom si připsali tři body. Sobíňovu stačilo pozorně bránit a my jsme byli jaloví a nedokázali jsme se vůbec dostat k nějaké kombinační hře, o tom nemohla být ani řeč. Jelikož Hněvkovice zázračně doma Chotěboř porazili, tak jsem si myslel, že už nám opět zbyde černý petr a že vzhledem k losu náš soupeř už do konce soutěže nikde neztratí, maximiálně jsem věřil, že jedině v posledním kole v Bělé. Opak ale byl pravdou, jak všichni víme.
V tomto zápase jsem chtěl určitě dát nejlepšího hráče a i střelu dne stejnému muži. A je to Jakub Svoboda, který hrál velmi aktivně, přihrál na gól, celý zápas se nabízel a zároveň i vyslal tu nádhernou střelu z přímáku, které chybělo tak pět centimetrů nahoru a už by to pleška hostujícího obránce nevytáhla nad bránu.
Góly: 39. Čejka (Svoboda) – 58. Říčan z pen.
Sestava: Uhlíř – Dobrovolný, Dubský, Pavlík P., Wasserbauer (74. Zadina) – Čejka, Zvolánek (88. Šuška), Šrámek, Svoboda – Jeřábek, Kunc
Bimbo