Keřkov - Věžnice 1:3 (0:1)
Abych řekl pravdu, už mě ani ty reporty vůbec nebaví psát. Opět další prohra v relativně vyrovnaném zápase, který rozhodnou spíš detaily. Na tento zápas už minimálně základní jedenáctka byla víceméně kompletní. Asi by se do ní ještě vešel Sobotka, který nebyl, a na lavičce jsme neměli moc sílu. Nicméně na absence se fakt vymlouvat nejde. Je tedy pravda, že zase nastoupili tři hráči s ne úplně drobnými zdravotními omezeními, a to já, Prokeš, který to nakonec vydržel pouze poločas, a Adam Kunc.
Jsou to pouze dva dny od zápasu, kdy píšu tento report. Ale v tom zápase se toho dělo tak málo před bránama, že si nějak nevybavuji moc akcí, které by stálo za to zmínit. V první půlce si myslím, že jsme měli více ze hry, a i jsme měli docela pěkné pološance, bohužel jsme to však nějak nebyli schopni dotáhnout do toho finále. Končilo to většinou v předfinální fázi. Dva takřka totožné průniky měl z levé strany Štěpán Šrámek, kdy se vždy proháčkoval přes hustou soupeřovu obranu. Pokaždé se snažil zakončovat z úhlu a byly z toho velmi nevýrazné střely, se kterými neměl Věžnický brankář příliš problémy. Po velké hrubce stoperů hostů šel Adam Kunc v podstatě sám na golmana. Ideální moment ale prováhal, a nakonec jej obránci zblokovali. Jednu velice pěknou střelu levou nohou předvedl Prokeš, ale také šla minimálně metr vedle. Na druhé straně tam byly dvě celkem nebezpečné střely zpoza vápna, ale obě letěly mimo. Možná tam byly i další nějaké pološance, ale ty většinou opravdu zapomenu. Bohužel přišel ve 41. minutě gól do šatny. Zcela zbytečný, jednalo se o přímý kop z poloviny hřiště. Ten letěl na naší levou stranu, kde tvořil dvojici Lukáš Dobrovolný se svým útočníkem, ale bohužel se náš obránce laxně nezúčastnil souboje a soupeřův útočník zvádl trošku se štěstím nacentrovat obloučkem tak dobře, že druhý útočník Chalupník to měl na hlavu přesně do běhu a centr šel mimo dosah mě jako stopera nebo Procházky v bráně. Trknout jej hlavou za zády našeho golmana už nebyl takový problém. A tak jsme bohužel po celkem povedeném poločase šli do kabin za nepříznivého stavu 0:1.
Do druhého poločasu za hosty nastoupil Adamec, který přijel k utkání pozdě. A to se později bohužel ukázalo jako rozhodující faktor. Nejdříve jsme ale srovnali stav utkání. Šrámek dobrým napadáním vybojoval balon na hostujícím obránci a šel prakticky sám na golmana, který proti němu vyběhl, aby mu zmenšil střelecký úhel. A tak ještě přihrál lépe postavenému Adamu Kuncovi, který neměl problém uklidit do odkryté brány, ačkoliv byl již tísněný obránci. Jak to tak v našich zápasech bývá, tak remízový stav vydržel pouhých 13 minut. Adamec si po autu udělal tělem prostor, krásně přihrál do uličky Chalupníkovi, který ze strany dal před bránu, kde Věžnický krajní záložník Prokeš přesprintoval svého strážce, kterým byl v té chvíli Kunstar, a uklízel do prázdné. V této akci bylo na naší straně hodně smůly, protože bylo úplně jasné, jakou musí ta přihrávka ze strany mít trajektorii, aby to mohlo takto skončit v bráně. Já i Martin Pavlík jsme to oba přečetli, bohužel mně chybělo pár centimetrů a balon jsem pouze tečoval, a díky té teči jsem svému spoluhráči lehce změnil směr, takže ani on balon netrefil. Protože uvnitř vápna jsme v podstatě byli tři na jednoho. Nicméně tu akci udělal tou krásnou ulicí Adamec a celkově ve druhé půli byl rozdílový. Nebylo možné ho připravit o balon a rozdával spoluhráčům jednu krásnou přihrávku za druhou. My jsme mohli srovnat maximálně tak střelou Kunstara z přímého kopu, která byla hodně povedená, ale zkušený golman Drahoš si bez problémů poradil. Nějakým způsobem by ke konci zápasu měl sílit náš tlak k alespoň srovnání skóre, a skutečně se hrálo převážně na polovině hostů. Náš tlak byl ale platonický a žádné gólové šance z něj nepramenily. A o to více hrozili hosté z brejkových situací. V 83. minutě pak přidali ještě jeden zásah, kdy se Šrámek snažil v hloubi vlastní půle konstruktivně rozehrávat po autovém vhazování. Bohužel ale došlo mezi ním a mnou k nedorozumnění, a tak pouze vyslal do útoku hostujícího Cakla. Tomu pak sám ještě skluzem zabránil ke skórování, Adamec už si pak ale poradil a přeloboval Procházku. Zbytek zápasu se pak už víceméně pouze dohrával a spíš než, že bychom snížili, tak jsme mohli ještě další branku inkasovat, což se také nestalo.
Já ani nevím, jestli je ten výsledek zasloužený. Určitě nás Věžnice herně nedrtili, to v žádném případě. My jsme na můj vkus v posledních zápasech strašně laxní v obraně a necháváme útočníkům protivníka vždy příliš mnoho místa, a to se dělo i v dnešním zápase. Ve druhém měli hosté na hřišti útočné duo Adamec, Chalupník, dohromady 87 let, a my stejně nejsme schopni u nich být natěsno a nenechat je převzít balon a otočit se s ním. To se na druhé straně neděje, naši útočníci nedostávají vůbec žádný prostor. Toto, plus kvalita Adamce, bych řekl rozhodlo tento zápas. Ale kdyby zápas skončil remízou, tak by se hosté asi příliš divit nemohli. Ale opět jsme také dostali lekci z efektivity.
Hvězda zápasu i střela zápasu. Oboje fakt hodně těžký a ani jedno není absolutně komu. Hvězdu tak udělím hráči, který předvedl nejméně chyb, a možná v tom zápase i něco navíc. Bude to již poněkolikáté golman Procházka. S žádným z gólů v podstatě nemohl dělat vůbec nic, a mně se především líbí, jak umí boxovat, stahovat centry a vybíhat. A to v tomto zápase několikrát předvedl a spíš mu to uděluji, protože není komu jinému. Střelu zápasu dávám Kunstarovi za přímý kop, i když zase - hlavně proto, že není za co jiného. Příští týden nás čeká doma Lipnice, a to je takový zápas o naději. Jestli ani tento zápas nevyhrajeme, tak skončíme podzim na posledním místě, a hlavně nám také začnou soupeři utíkat. A pět bodů za podzim, to by bylo fakt ostudných.
Sestava: Procházka - Dobrovolný, Zvolánek, Pavlík P., Jeřábek (61. Nový) - Čejka, Pavlík M. (81. Loužecký), Šrámek, Prokeš (46. Wasserbauer) - Kunc A., Kunstar