Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zhodnocení sezony

2. 7. 2015

 

     Jak jsem slíbil, tak také tentokrát udělám, protože vím, že jsem slíbil hodnocení i po podzimu, ale tehdy jsem to nějak nezvládl. Zkusím tedy tak trochu zevrubně zhodnotit celou sezonu.

 

     Do sezony jsme vstupovali po senzačním druhém místě z ročníku 2013/2014, kde to ale bylo spíše dílem náhody, protože za jasným Golčovem Jeníkovem tenkrát byla propastná díra a na druhé příčce mohlo skončil mnoho týmů a nám se to díky povedeným posledním zápasům podařilo. Nicméně mě tento výsledek vybičoval k tomu, abych vyhlásil už před sezonou postupové plány. Ze začátku podzimu jsme se trochu vezli i na tom úspěšném konci předchozí sezony a dařilo se nám vyhrávat nejen doma, ale dokonce i venku. Za celý podzim jsme měli smolnou prohru ve Věžnicích, stejně tak byla smolná i ve Šmolovech a remizovali jsme pouze v Pohledě, kde jsme mohli jak vyhrát tak i prohrát. Je však pravdou to, že ty venkovní výhry byly snad všechny pouze o gól a i doma jsme hodněkrát vyhráli těsným rozdílem. Jednak při nás na podzim určitě stálo trochu štěstí a také bylo pro naší hru velmi pozitivní, že jsme měli stálého golmana Martina Matějku. Ten nejen, že dokázal vytáhnout výborné zákroky, ale hlavně byl tím, který mluvil a řídil celou obranou hru týmu. Donutil vracet se i útočníky a na defenzivě se to určitě projevilo.

 

     I proto jsme tedy přezimovali na děleném prvním místě, kdy jsme měli stejně bodů jako Šmolovy. Bohužel ten můj plán ze začátku sezony, abychom hráli o postup, byl založen především na tom, že by v soutěži neměl být nikdo dominantní, nikdo kdo by dokázal zvítězit ve většině zápasech. Nakonec se však projevili Šmolovy, se kterými asi nikdo před sezonou na postup nepočítal, neboť byli ve třetí třídě nováčkem. Už po podzimu, který se nám tedy extrémně podařil, však bylo vidět, že Šmolovy tým na to, aby v soutěži mohli dominovat, opravdu měli. A to byl ten hlavní rozdíl. My měli stejně bodů jako oni hlavně díky štěstí a tomu, že jsme hodně zápasů vyhráli takzvaně na sílu a třeba ubránili hubenou výhru.

 

     I přesto, že jsme v zimě udělali neskutečnou fyzickou přípravu, jaká v Keřkově již mnoho let nebyla a na které byla opravdu vysoká účast, tak se výše zmíněné aspekty v jarní části sezony už naplno projevily. Neměli jsme stálou brankářskou jedničku, vystřídali se celkem čtyři golmani. Potom nám skoro celé jaro chyběl asi nejlepší hráč podzimu Honza Půža, který bohužel na fotbal už tolik času nemá. A na čtyři kola nám vypadl také nejlepší střelec Adam Kunc. Toto všechno se projevilo na tom, že už jsme neměli ty rozdílové hráče, které jsme potřebovali, a díky tomu se nedařilo vozit body hlavně z venkovních hřišť. Za celý podzim jsme venku dokonce ani jednou!! nevyhráli. A s tím se na postup opravdu myslet nedá, to je vcelku jasná věc. Venkovní bilance byla 3 prohry, 3 remízy a jak jsem již zmiňoval tak žádná výhra. Naopak doma jsme ani na jaře neztratily, i když remízy s Leštinou B a Šmolovy zamrzely. S Leštinou však remíza byla zasloužená, tam jsme lepší nebyly. Proti Šmolovům jsme ale určitě měli vyhrát a nějaké góly přidat, šancí bylo požehnaně. Samozřejmě ale Šmolovy už v té době byli jasnými postupujícími, takže to bylo stejně jedno.

 

     O nějaký zajímavý boj o postup do posledních kol jsme se připravili na hřišti soupeřů a já jsem nad tím přemýšlel a je to opravdu zajímavá úvaha. Jak je to možné? Vždyť hřiště je všude hranaté, trávník zelený a balon kulatý, tak proč bychom měli jednoho soupeře doma jasně porazit (Věžnice, Hněvkovice, Česká Bělá) a venku s ním naopak po zásluze prohrát? Mně to moc nedává logiku a argument, že u míme hrát na našem malém hřišti logiku nedává také, neboť právě zmiňované Hněvkovice i Česká Bělá, mají podobně velká hřiště jako my. A nedaří se nám na těchto hřištích dlouhodobě a ne pouze v této sezoně. My to totiž určitě máme někde zakořeněné v hlavě, že doma se prostě vyhrává, doma na všechny máme a všechny přejedem. Ale jakmile někam přijedem, tak už jsme tam jeli s tím, že venku se vyhrát nemusí, venku se nedaří a v podstatě pokud prohrajem, tak se nic neděje. Myslím, že k tomu přistupovalo takto hodně z nás a i trenér po venkovních prohraných zápasech prohlašoval, že "body se musí dělat hlavně doma".

 

     Takto ale NE. Takto hrají týmy o záchranu. Pokud chce někdo soutěž vyhrát, tak je jedno kde se hraje, prostě musí do všech zápasů jít s tím, že se musí za každou cenu vyhrát. I kdybychom měli na hřišti nechat všechno. Protože to se na těch venkovních hřištích, na rozdíl od domácího, opravdu nedělo. Věřím tomu, že si toto vyříkáme a zkusíme na tom zapracovat. Zřejmě bude na novou sezonu nový trenér, protože Tomáš Marinec chce z vlastní vůle skončit. Jestli si dá jenom pauzu, nebo skončí na trvalo se ještě neví. Ohledně nového trenéra je to momentálně v jednání, ale ještě není nic potvrzené. Nicméně se budu snažit dát před sezonou teď v létě co nejvíce přípravných zápasů a to především mimo Keřkov, abychom se zkusili naučit rvát o vtězství i mimo naše hřiště.

 

     Veřejně prohlašuji, že do nové sezony je cíl opět daný a je to postup do Okresu. Vím, že to určitě nebude jednoduché, protože hodně týmů může zlobit a drát se nahorů. Nebezpečná bude určitě Chotěboř C, která čerpá z nesmírně kvalitní mládeže, potom také postupující Nová Ves u Světlé a mně se velmi líbil i druhý postupují, a to Maleč. Už teď víme, že Matějka opět chytat nebude a bude pracovně celou sezonu mimo republiku, ale jako náhrada přijde Olda Uhlíř, kterého jistě všichni znají. Další posily jsou vracející se hráči z našich řad, kteří v loňské sezoně téměř nehráli a to jsou Zadina, Dobrovolný a Barák, který slíbil, že konečně vezme ten fotbal zcela vážně. O dalším doplnění kádru se ještě jedná a chtěl bych určitě zvýšit konkurenci, protože nemůžou si udržet všichni pořád výtečnou formu.

 

     Ještě bych chtěl na závěr zmínit jednu věc a to velké poděkování Míru Dubskému, který v Červnu oslavil šedesáté narozeniny a tak nějak napůl ukončil kariéru. Napůl říkám proto, protože to bude záležet spíše na nás, jestli budeme nadále chtít, aby nám kryl záda tak, jak to v Keřkově dělá nepřetržitě již 12 let po příchodu z Přibyslavi. Musím říct, že za těch 12 let hraje naprosto pořád stejný fotbal a prakticky se nezhoršuje, což je opravdu velká rarita a zaslouží to uznání. Pokud by bylo na mně, tak bych byl rád, kdyby stopera i nadále dělal právě on. Bude ovšem záležet na novém trenérovi jaký na to bude mít názor. Neboť Míra sám by asi chtěl skončit, ale myslím si, že on má ten fotbal tak rád, že bychom jej asi dokázali ještě přemluvit. Každopádně ode mě velké uznání, myslím si, že v blízké době už nebude někdo, komu by se podobný kousek povedl. Všimli si toho i na svazu a na losovacím aktivu, který proběhne 10.7. by měl Míra obrdžet cenu Osobnost fotbalu 2015 na Havlíčkobrodském okresu.

 

     Doufám, že se nám v nové sezoně bude dařit tak, že třeba o ten postup budeme bojovat až do konce sezony. Ale uvidíme co sezona přinese, uričtě to bude zase všechno hodně vyrovnané a bude potřeba mít i kousíček pověstného sportovního štěstíčka.

 


Bimbo

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář